Ne, Evropská unie se nechystá zbavit své členské státy suverenity

Dezinformační příspěvek z 31. května tohoto roku sdílelo již takřka 4000 uživatelů. Stejný text také sdílely další stovky uživatelů již v únoru, a to například zde či zde. Píše se v něm: 

„VÝZVA PRO CELÝ ČESKÝ NÁROD !!! ROZŠIŘUJTE JAK SE DÁ !!! Polská tv stanice TVP INFO informovala polské občany o tom, co EU, USA a NATO ‚upekly‘.”

Následuje výčet údajných opatření, která mají členské státy EU zbavit suverenity: „Členské státy se vzdají: 1) vlastní armády, vlastních tajných služeb, vlastního zákonodárství, vlastního daňového systému, vlastní měny. 2) kontroly nad státní hranicí včetně systému a procedury vpouštění a relokace migrantů. 3) vytvoření společného vízového systému, společné zahraniční politiky.”

Celý příspěvek vypadá takto:

Image

Snímek facebookového postu z 31. května 2020

Tato tvrzení jsou nepravdivá. Dokument, který TVP zveřejnila, je sice pravý, ale interpretace jeho obsahu není správná. Jedná se o německo-francouzské prohlášení z června 2016, podepsané tehdejšími ministry zahraničí obou zemí Frankem-Walterem Steinmeierem (dnešním prezidentem Německa) a Jeanem-Marcem Ayraultem.

Prohlášení bylo přímou reakcí na britské referendum o brexitu a na uprchlickou krizi, která v té době v Evropě kulminovala. Oba státníci v něm vyzývají k hlubší integraci EU a především k užší spolupráci na poli společné bezpečnosti a ochrany vnějších hranic evropského bloku, řešení migrace a ekonomické integrace. Nikde však není ani zmínka o tom, že by kterékoliv z navrhovaných opatření bylo povinné. Naopak, oba státníci zdůraznili nutnost dialogu a vzájemné spolupráce. Většina jimi navrhovaných opatření každopádně zůstala jen na papíře.

Pojďme si projít falešná tvrzení a srovnat je s tím, co v německo-francouzském prohlášení skutečně stojí: 

1. Členské státy se vzdají vlastní armády a tajných služeb

Nic takového v textu nestojí. Autoři naopak jasně říkají, že zvýšená vojenská spolupráce, byť vysoce žádoucí, je na rozhodnutí každého členského státu: 

„EU by měla být schopna spolehnout se na okamžitý zásah dobře připravených ozbrojených sil a měla by poskytnout dostatečné finance na jejich operace. V rámci EU by ty členské státy, které jsou ochotny založit trvalou a strukturovanou spolupráci v oblasti obrany či prosazovat vojenské operace, měly být schopny to učinit pružným způsobem.” 

To samé vyplývá i z prosazované spolupráce a sdílení informací mezi tajnými službami jednotlivých států:

„Ve střednědobém výhledu bychom měli usilovat o integrovanější přístup k vnitřní bezpečnosti EU, založený na následujících opatřeních: vytvoření evropské platformy pro spolupráci zpravodajských služeb, která by ovšem plně respektovala národní svrchovanost, a využívání již existujících rámců, např. CTG (Counter-Terrorism Group neboli Protiteroristická skupina, poznámka redakce).”

Je tedy jasné, že projekt nijak neohrožuje suverenitu jednotlivých států a jejich svrchované právo rozhodovat o způsobu použití svých ozbrojených sil a tajných služeb. Autoři pouze vyzývají členské státy k užší spolupráci, která ovšem zůstává naprosto dobrovolná. 

2. Členské státy se vzdají vlastního daňového systému a vlastní měny

Toto je opět dezinformace. Co se týče daní, Německo a Francie pouze podporují harmonizaci kontrolních mechanismů danění, zvláště u korporátních daní. V textu stojí toto: 

„Francie a Německo budou pokračovat v bilaterálních iniciativách vedoucích k rychlé harmonizaci pravidel a kontroly systémů korporátních daní. Je třeba usilovat o větší investice jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru, abychom podpořili hospodářský růst a zvýšili produktivitu.”

O zrušení národních daňových systémů se dokument nezmiňuje.

Co se týče údajného nuceného přijetí eura, je to ještě větší nesmysl. Z textu sice vyplývá, že Francie a Německo vnímají společnou měnu jako tmel, který by měl utužit spolupráci v EU, ale zároveň se v něm jasně uvádí, že nikdo nikoho nehodlá k přijetí eura nutit proti jeho vůli: 

„Jsme nuceni uznat, že požadavky na členství v eurozóně a fiskální dopady společné měny jsou vyšší, než se při založení eura očekávalo. Musíme proto respektovat přání ostatních, aby se mohli sami rozhodnout, kdy se k euru připojí.”

V tomto kontextu je třeba připomenout, že podle Maastrichtské smlouvy mají již dnes všechny členské země formální povinnost přijmout euro v okamžiku, kdy k tomu splní všechny stanovené podmínky. V praxi ovšem řada zemí, včetně prosperujících států jako například Dánsko, s přijetím stále otálí.

3. Členské země ztratí kontrolu nad státní hranicí a imigrační politikou 

Nikde v prohlášení se nehovoří o tom, že členské státy EU ztratí právo kontrolovat vlastní hranice. Je třeba si uvědomit, že text vznikl v červnu 2016, tj. v době, kdy v Evropě vrcholila uprchlická krize a na kontinent proudily každý den tisíce migrantů prchajících před válečnými konflikty v Sýrii a jinde. Jejich příliv měl nepřiměřeně velký dopad na státy s vnější hranicí EU, především ve Středomoří a na Balkáně, což v Evropské unii rozpoutalo debatu o potřebě větší kontroly těchto hranic a solidarity ostatních členských zemí. 

Jak známo, tato debata v EU probíhá dodnes a dosud se nepodařilo přijít s řešením, které by bylo přijatelné pro všechny členské státy. 

Frank-Walter Steinmeier v létě 2016 skutečně přijel do Prahy, aby tehdy navrhovaná opatření probral se zástupci zemí tzv. Visegrádské čtyřky, tj. České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Ti se k návrhům postavili velmi skepticky, o čemž AFP psala například zde. Většina návrhů tak zůstala pouze na papíře. 

Od roku 2016 také došlo k výrazným posunům na mezinárodní scéně, a to především po zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Trump se od začátku svého mandátu netajil nevraživostí vůči EU a NATO a již několikrát pohrozil, že pokud členské státy NATO nenavýší výdaje na armádu, USA buď sníží své příspěvky, nebo rovnou z aliance vystoupí. V reakci na Trumpovu zahraniční politiku obnovily Francie a Německo v roce 2018 svou výzvu na vytvoření společných evropských ozbrojených sil.

Šíření falešné interpretace dnes již zastaralého německo-francouzského textu z roku 2016 lze proto považovat za dezinformaci.