Ne, New York Times nenapsaly, že 90% testů na koronavirus je „lživých”

Na „hrubě přestřelená” opatření vlády si stěžuje autor tohoto článku na serveru Arfa.cz z 5. září 2020, který uvádí slovy:  „Šokující zpráva: Až 90% testů na koronavirus je lživých, uvedl deník New York Times. V České republice tak počet ‚pozitivních’ případů zřejmě není 27 tisíc, ale jen pouhých 2,7 tisíce.” Úvodní odstavec článku se virálně šířil na Facebooku například prostřednictvím těchto dvou příspěvků,  které dohromady sdílelo téměř 2000 uživatelů.  

Image

Snímek facebookového postu pořízený 23. září 2020

Co napsaly New York Times?

Příspěvky se odvolávají na deník New York Times, který 29. srpna 2020 publikoval tento článek s titulkem „Váš koronavirový test je pozitivní. Možná by neměl být.” Článek se odvolává na některé americké vědce, podle nichž by aktuálně využívané testy PCR „mohly být příliš citlivé”.

Image

Snímek webové stránky New York Times pořízený 23. září 2020

Článek cituje především epidemiologa z Harvardovy univerzity Michaela Minu, který doporučuje využívat testy nižší kvality (sám je nazývá „crappy” neboli „mizerné”), které sice nejsou tak přesné, ale jednodušeji a rychleji aplikovatelné, jak vysvětluje v tomto odborném článku.  

Jeho cílem je nespoléhat se na testovací model PCR, který je v mnoha částech USA stále obtížně dostupný a jehož výsledky jsou známy s příliš velkou časovou prodlevou, ale používat i méně citlivé rychlotesty. 

Mina tvrdí, že testy PCR jsou příliš citlivé, takže identifikují jako pozitivní i pacienty, kteří mají v těle jen velmi malé množství viru. Podle deníku New York Times, který analyzoval výsledky testů ze států New York, Nevada a Massachusetts, může k takové situaci dojít až v 90 procentech případů.

Image

Snímek webové stránky New York Times pořízený 23. září 2020

Amplifikační cykly

Aby bylo možné zjistit i malé množství viru, test PCR opakovaně zesiluje jeho genetický materiál při různých teplotách. Jedná se o tzv. amplifikační cykly. Čím menší je virová nálož u pacienta, tím více cyklů je třeba, a naopak. Problém je v tom, že výsledky PCR testů neuvádějí počet provedených cyklů. Pacient se pouze dozví, jestli je pozitivní nebo negativní. 

Někteří vědci, včetně Michaela Miny, se domnívají, že by se počet cyklů měl udávat, aby se lidé s malou virovou náloží nemuseli zbytečně dlouho izolovat.

S tím ovšem nesouhlasí řada odborníků, které AFP kontaktovala. Podle nich totiž nelze z počtu cyklů vyvodit přesné závěry o nakažlivosti pacientů. Tato proměnná prý sama o sobě příliš mnoho neznamená. Minimální počet cyklů pro zjištění virů se totiž může lišit test od testu, protože existují různé techniky PCR. 

„Počet cyklů nás vůbec nemusí zajímat,” řekl AFP Vincent Enouf, ředitel Národního referenčního centra pro infekce dýchacích cest při Pasteurově institutu v Paříži. „Vše záleží na typu PCR, na použité technologii.” 

Vše je „kalibrováno na základě techniky” a „záleží na použité soupravě PCR”, řekl Jean-Paul Feugeas, prezident francouzského Národního svazu lékařů a biologů SNMB-CHU. „Existuje celá řada proměnných,” ačkoliv většina používaných technologií prý nepřesahuje 40 cyklů.  

To znamená, že i kdyby byl s výsledky PCR poskytován počet cyklů, nedaly by se dva pozitivní výsledky stejně srovnat a zjistit, kdo z dvou testovaných má v sobě větší virovou nálož.

„Můžete mít dva testy PCR, a při stejné virové náloži bude jeden potřebovat 40 cyklů a druhý 35,” vysvětluje Vincent Enouf.

Z tohoto důvodu neexistuje pro detekci viru žádná prahová hodnota: „Nemůžeme například říci, že nad 37 cyklů už je test negativní,” dodává Enouf. 

„Poskytuje nám to jen určitou představu,” ale nic víc, tvrdí Jean-Paul Feugeas.

Podle něj se dá velmi obecně říci, že i přes rozdíly v technologiích PCR je „při 20 cyklech virová nálož vysoká“, a naopak pokud bylo k detekci viru potřeba kolem 40 cyklů, je virová nálož takřka nulová.  

Z toho se ovšem nedají vyvozovat vědecky nepodložené závěry, neboť kolem viru Sars-CoV-2 stále existuje mnoho neznámých. 

Image

Snímek webové stránky Ministerstva zdravotnictví ČR s informacemi o onemocnění Covid-19

Virová nálož a nákaza

Teoreticky by se množství viru ve vzorku dalo odhadnout z počtu cyklů, řekl AFP Cédric Carbonneil z francouzského Nejvyššího zdravotnického úřadu (HAS). Problém je v tom, že samotná informace o virové náloži je nicneříkající, protože „dosud neznáme ‚prahovou hodnotu’ určující, zda jste ještě nakažlivý, nebo už ne”, řekl dr. Carbonneil. 

V této chvíli je tudíž nemožné určit, jak malá virová nálož už spolehlivě vylučuje nakažlivost.

Další problém spočívá v tom, že virová nálož často kolísá. Pacient, kterému bylo v testu zjištěno jen malé množství virů, může mít o dva dny později nálož daleko větší. 

S jistotou se nedá říci ani to, že lidé s malou virovou náloží neonemocní nebo budou asymptomatičtí. V této chvíli ještě není známo, zda existuje korelace mezi množstvím virů a závažností symptomů. Studie publikovaná v březnu v odborném časopise The Lancet sice takovou souvislost naznačila, ale od té doby ji nikdo nepotvrdil a mezi vědci o ní nepanuje shoda. 

Zatím převládá názor, že koncentrace viru u asymptomatických pacientů jsou „podobné koncentracím u pacientů vykazujících symptomy“, uvádějí autoři studie, vylučujíce tak domněnku, že příznaky nutně musí korelovat s virovou zátěží.

Nelze ani tvrdit, že asymptomatičtí pacienti nejsou nakažliví. Světová zdravotnická organizace k tomu na svých stránkách uvádí následující: „Lidé infikovaní tímto virem jím mohou nakazit další, ať již vykazují symptomy, či ne.”

Nedá se tedy říci, že „90 procent testů na koronavirus je lživých”, a už vůbec z toho nelze vydedukovat, kolik je v České republice reálně nakažených lidí.