Nošení roušek nepřipravuje organismus o kyslík, ani nezpůsobuje rakovinu

„Odeberete-li zdravé buňce 35% jejího kyslíku, do 48 hodin se začne měnit v buňku rakovinovou,” stojí v tomto příspěvku z 9. března 2021, který během dvou dnů sdílelo bezmála 7 tisíc uživatelů. Po citátem je podepsán „Prof. Dr. Otto H. Warburg, nositel Nobelovy ceny”. Příspěvek doprovází komentář „Mým náhubkářům!”

Image

Snímek facebookového příspěvku pořízený 10. března 2021

Stejný citát sdílely tisíce uživatelů i v dalších jazycích, například v chorvatštině, v hebrejštině či v angličtině.

AFP hovořila s vědci, kteří se Warburgovou prací zabývají. Nikdo z nich tento citát neznal. Navíc uvedli, že z lékařových teorií nelze podobné závěry vyvozovat. Zdá se tedy, že citát není autentický. 

Dr. Otto Warburg a tzv. „Warburgův efekt”

Otto Heinrich Warburg byl německý fyziolog a biochemik narozený v roce 1883. Jeho výzkum  buněčného dýchání položil základy studia rakovinotvorných buněk. V roce 1931 vyhrál Nobelovu cenu získal za svůj „objev povahy a působení enzymu dýchacího řetězce“.

„Warburg předpokládal, že primární příčinou rakoviny bylo poškození buněčného dýchání, nikoliv nedostatek kyslíku, “napsala 30. září 2020 v e-mailu agentuře AFP profesorka Mnichovské školy bioinženýrství Angela Otto.

Warburgova práce později dala vzniknout pojmu „Warburgův efekt”, který profesorka Otto popsala v druhém e-mailu z 1. října 2020 následovně: „Za přítomnosti dostatečného množství kyslíku probíhá v normálních buňkách tzv. glykolýza (rozpad glukózy) a odvádí výsledný produkt, takzvaný pyruvát, do metabolického cyklu, který je spojen s dýchacím řetězcem (kde je potřeba kyslík), s jehož pomocí se vyrábí většina potřebné energie. Pokud se kyslíku začne nedostávat, lze získat energii také zrychlením glykolýzy, kdy je konečný produkt přeměněn na kyselinu mléčnou; tomu se říká anaerobní glykolýza. Rakovinné buňky však používají anaerobní glykolýzu i za přítomnosti dostatečného množství kyslíku, což vede ke zvýšené produkci kyseliny mléčné. Tomu dnes říkáme Warburgův efekt.” 

Jinými slovy se jedná o „jev, při kterém rakovinné buňky spotřebují velké množství cukru, jehož nadbytek zkvasí (podobně jako kvasinky při výrobě alkoholu)”, řekl AFP Jason Locasale, profesor Dukeovy univerzity v Severní Karolíně a odborník na rakovinový metabolismus. 

„Jeho role při vývoji rakoviny je stále předmětem výzkumu, ale s nejvyšší pravděpodobností napomáhá nádorovému růstu,” řekl Locasale. 

Omezují roušky a respirátory výrazně přísun kyslíku?

Odborníci odmítají tvrzení, že by pokrývky úst jako roušky či respirátory omezovaly přísun kyslíku do té míry, že by v organismu rozpoutaly anaerobní glykolýzu. 

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) sice „nošení zdravotnických roušek po delší dobu může být nepohodlné, ale nevede k otravě CO2 ani k nedostatku kyslíku."

Dr. Leon van den Toorn, prezident holandské Asociace  lékařů plicních onemocnění a turberkulózy a pulmonolog na univerzitním lékařském centru Erasmus odmítl tvrzení, že by roušky či respirátory zabraňovaly adekvátnímu proudění kyslíku do těla. „K vdechování a vydechování vzduchu dochází víceméně stejně s rouškou i bez ní," řekl. „Vzduch proudí kolem roušky i skrz ní, takže nepřichází v úvahu, že by výrazně omezovala kyslík."

Také profesorka Angela Otto řekla, že neexistuje důvod ke znepokojení. „Je možné, že přísun vzduchu bude rouškou lehce oslaben kvůli potřebě dýchat více zhluboka (to je zřejmé třeba při běhu či chůzi do schodů). Ale to jsme ještě velmi daleko od toho, že by se buňky ‚dusily’ kvůli nedostatku kyslíku. Míra kyslíku v tkáni je velmi variabilní, obyčejně nižší než v krvi, ale velmi dynamická, a buňky jsou schopny se přizpůsobit,” řekla.

Tvrzení, že roušky ohrožují zdraví lidí a snižují úroveň kyslíku v těle, již AFP vyvrátila mnohokrát, například zde, zde, zde, zde či zde. 

Citát není součástí Warburgova díla a vědci o něm nikdy neslyšeli

Věta „odeberete-li zdravé buňce 35% jejího kyslíku, do 48 hodin se začne měnit v buňku rakovinnou” nefiguruje nikde ve Warburgově díle „Metabolismus těla” z roku 1926 ani v práci nazvané „O původu rakovinných buněk” z roku 1956. 

Vyhledávání této věty v angličtině pomocí Googlu nás dovedlo pouze na komerční stránky či prezentace propagující zásaditou dietu či alternativní léčebné metody. To samé se stalo i v češtině. Nikdy však nevedlo přímo k jedné z Warburgových studií. 

„Warburg původně předpokládal, že k poškození mitochondrií, které zajišťují výrobu energie v buňkách prostřednictvím dýchání, došlo v rakovinných buňkách (což bylo logické), ale to se později ukázalo jako nesprávné,” řekl AFP Slobodan Devic, odborný asistent na univerzitě McGill a lékařský fyzik v Židovské všeobecné nemocnici v Montrealu.  

Možnost, že by dr. Warburg zformuloval hypotézu jako „odeberete-li zdravé buňce 35% jejího kyslíku, do 48 hodin se začne měnit v buňku rakovinnou”, je podle Device, který v roce 2016 publikoval studii nazvanou „Warburgův efekt - důsledek nebo příčina karcinogeneze?”, nepravděpodobná: „Pokud by tato nebo podobná hypotéza byla správná, jsem si jist, že by dnes o ní celá vědecká komunita věděla,” řekl.

„Zdá se, že část zveřejněného prohlášení byla převzata z upravené zprávy Otto Warburga o jeho proslovu během setkání laureátů Nobelovy ceny za rok 1966 v Lindau, kterou lze najít na některých nevědeckých webových stránkách, jež často propagují určitý typ léčby rakoviny,” napsala profesorka Angela Otto.

Warburg tam uvedl: „Experimentální cestou jsme zjistili, že už 35procentní omezení dýchání stačí k tomu, aby došlo během buněčného růstu k transformaci (tj. buňky se kvůli nedostatku kyslíku uchýlí k anaerobní glykolýze).

„Warburg studoval embryonické buňky, které při nízké úrovni kyslíku vykazovaly ‚rakovinový metabolismus’, t.j. příznaky anaerobní glykolýzy. V této a této studii Warburg také uvádí, že buňky mohou přepínat mezi ‚embryonickým' (neboli aerobickým) metabolismem a ‚rakovinovým’ (neboli anaerobním) metabolismem během dvou dnů růstu v závislosti na množství kyslíku, kterému jsou rostoucí buňky vystaveny. Žádné z jeho pokusů však nedokázaly, že původně normální buňky, které prošly metabolickou změnou, byly skutečné rakovinné buňky podle ostatních kritérií,” řekla profesorka Otto. „Adaptivní změna metabolismu ještě neznamená, že dojde k vytvoření rakovinné buňky.” 

 Dnes již víme, že normální buňky mohou vykazovat „vysokou míru glykolýzy a vyrábět kyselinu mléčnou (například svalové buňky)”. Chování, které Warburg nazval „rakovinovým metabolismem”, ještě neznamená, že se buňka stala nádorovou.

„Dnes už víme, že buňky mají kyslíkové senzory, které regulují jejich metabolismus tak, aby byly schopny přežít období nízké úrovně kyslíku, aniž by se změnily v nádorové buňky. V minulosti jsem pracovala s nádorovými buňkami v hypoxii a nikdy jsem se nesetkala s názorem, že se normální buňka může změnit v rakovinnou buňku jen tím, že bude na několik dnů vystavena nízkým úrovním kyslíku. Zdravé buňky jsou navíc uzpůsobeny k tomu, aby přežily přechodná období při nízké úrovni kyslíku,” dodala profesorka Otto.